NSS rozhodoval o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, kterým byl zamítnut návrh vlastníka, jemuž regulace v územním plánu jedné obce neumožnila stavět sociální bydlení. Novou úpravou byl změněn 15 let nevyužitý regulativ a obsah územního plánu byl uveden do souladu s faktickým využitím pozemků. Město chtělo změnou územního plánu mimo jiné omezit vznik sociálně vyloučených lokalit, které by měly negativní vliv na soudržnost obyvatel. Vznik satelitních obytných lokalit by znamenal i nadměrné investice do infrastruktury.
Změna funkčního využití podle krajského soudu nebyla svévolná
V kasační stížnosti se dočteme, že „krajský soud uvedl, že napadená část územního plánu vychází z legitimního zájmu na nezastavování ploch nenavazujících na stávající zástavbu. Stěžovatel nemá právo na zachování funkčního využití svých pozemků, a neměl ani žádné právem chráněné očekávání, že ke změně nedojde. V řízení se neprokázala dostatečná míra investovaného času a prostředků do přípravných prací záměru, která by byla způsobilá založit legitimní očekávání, od nějž nemůže obec zcela odhlížet. Změna funkčního využití pozemků nebyla svévolí, ale výrazem požadavku města… na intenzivnějším využití stávajícího zastavěného území za účelem předcházení vzniku sociálně vyloučených lokalit a podpory rozvoje bydlení navazující na stávající zástavbu.“
Co dodal Nejvyšší správní soud?
NSS mj. řekl, že „legitimní očekávání v procesu územního plánování nelze vykládat jako zachování statu quo. To, že stěžovatel v projednávané věci „nepředpokládal, že navrhovaná změna má velkou šanci na přijetí“, a že zasáhne do jeho vlastnického práva, důvod nezákonnosti nepředstavuje. Na věci nic nemění ani to, že se podmínky v území nijak nezměnily. Nový územní plán nemusí reagovat pouze na faktické změny v území, ale i na změnu politické vůle při samosprávě obce. Rozhodování o rozvoji spravovaného území patří mezi základní práva územní samosprávy. Stanovení funkčního využití území a jeho rozvoj je součástí legitimního rozhodnutí zastupitelstva obce.“
NSS byl spokojen s původním odůvodněním krajského soudu: „Sporné pozemky navrhovatele nenavazují na významnou zástavbu, naopak jsou od centra města vzdáleny a odděleny. Za toho stavu je logické, že na ně (negativně) dopadne snaha odpůrce zahušťovat především centrum města, nikoliv tvořit odloučené zastavěné lokality. To samo o sobě pak odpovídá i na úvahy navrhovatele o možném zájmu „bydlet v přírodě“ – v poměrech souzeného případu odpůrce z dostatečně vyložených důvodů preferuje využití volných ploch ve stávající zástavbě.“
Podle rozsudku NSS ze dne 10. 8. 2023, čj. 9 As 105/2023 – 41 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 2. 2023, č.j. 55 A 73/2022-83.