Nejvyšší správní soud opět rozhodoval o otázkách spojených s incidenčním přezkumem opatření obecné povahy – územního plánu. Vlastnice se svojí kasační stížností neuspěla – během procesu pořizování předmětného územního plánu byla totiž pasivní a neuplatnila žádné námitky. Správní soudy neshledaly, že by byl územní plán v rozporu s kogentními normami a v souladu s ustálenou judikaturou se právě kvůli zmíněné pasivitě nemohly věnovat přezkumu proporcionality regulace, kterou obec pro svoje území zvolila.
Z odůvodnění NSS
Zajímavé na celém rozhodnutí je vyjádření NSS k tomu, že obec vedla hranici zastavěného území skrze pozemek, tj. nikoliv po jeho hranici. Soud konstatoval: „Podle NSS je námitka, že pozemky parc. č. 214/3 a 214/5 nebyly zcela zahrnuty do zastavěného území, v rámci tohoto incidenčního přezkumu přípustná. Ustanovení § 58 odst. 2 stavebního zákona je totiž kogentní normou chránící veřejný zájem na řádném vymezení zastavěného území a v tomto smyslu stěžejně předurčuje obsah opatření obecné povahy. Naopak námitka, že hranice zastavěného území v rozporu s § 58 odst. 1 stavebního zákona vedla napříč pozemkem parc. č. 214/3, přípustná není.
Toto ustanovení umožňuje ve výjimečných případech vést hranici zastavěného území i po spojnici lomových bodů stávajících hranic nebo bodů na těchto hranicích. Spíše než o otázku zákonnosti tak jde o otázku proporcionality vedení hranice zastavěného území v mezích zákonem stanovených alternativ.
Důvody konkrétního řešení v této věci nejsou soudu známy, což je především důsledkem toho, že stěžovatelka při pořizování zastavěného území a územního plánu neuplatnila námitky, které by obec byla povinna vypořádat. NSS znovu upozorňuje na význam aktivity potenciálně dotčených subjektů, neboť pořizovatel územního plánu nemůže podrobně odůvodňovat zvolené řešení u každého pozemku ani předpokládat potenciální nesouhlas všech dotčených vlastníků a vyvracet jejich nevyslovené námitky, protože by se tím proces pořizování územního plánu neúměrně prodloužil (rozsudek NSS ze dne 21. 8. 2020, čj. 6 As 270/2019-38, body 10 a 12).“
Závěr
Z uvedeného vyplývá, že otázka, zda měl či neměl být pozemek zahrnut do zastavěného řízení lze přezkoumávat i tehdy, když je vlastník při pořizování územního plánu pasivní. Naopak otázku, kudy se má vést hranice zastavěného území, jsou-li dodrženy postupy podle stavebního zákona, už soud přezkoumat odmítl, neboť zde již problém chápal jako věc přiměřenosti řešení zvoleného v územním plánu. Přiměřenost, jak bylo uvedeno, bez aktivity vlastníka v územním plánování u soudu řešit v podstatě nelze.
Podle rozsudku NSS ze dne 28. 7. 2023, čj. 10 As 311/2021 – 68. Dostupný na https://www.nssoud.cz/