Územní plán je diskriminační tehdy, když zachází se stejnými pozemky různě. Můžete si představit situaci, kdy jsou v obci určité plochy, které by mohly být zastavitelné. Všechny jsou zhruba stejně navázány na zastavěné území, na všech je zemědělská půda s III. třídou ochrany, všechny jsou dostupné ze stávajících pozemních komunikací a všechny mají podobnou rozlohu. Ani na jedné se nenachází cenné přírodní prvky. Obec ale řekne, že zastavitelné budou jen některé a ostatní ne. Horší případ nastane, pokud jsou v platném územním plánu uváděné plochy již zastavitelné a obec změnou zastavitelnost některých zruší. Když obec není schopna vysvětlit odlišné zacházení, je to diskriminace. Naopak diskriminace není, když jsou v obci dvě zastavitelné plochy, z nichž jedna je na zemědělské půdě se IV. třídou ochrany a druhá s I. třídou ochrany. Obec tu druhou zruší s odůvodněním, že je třeba chránit úrodnou půdu. Obě plochy jsou zjevně rozdílné, o diskriminaci tedy nejde.
Diskriminace je u soudů velký problém a častý důvod pro rušení územních plánů a jejich změn.