Podle § 81 odst. 3 stavebního zákona platí, že lhůta stanovená územním plánem pro uzavření plánovací smlouvy nesmí být déle než šest let. Toto ustanovení je ale pojato poměrně nelogicky. Vždyť se může celkem snadno stát, že se uzavření plánovací smlouvy bude bránit stavebník a svojí pasivitou nebo absurdními požadavky nebo neochotou přistoupit na rozumné podmínky způsobí propadnutí lhůty. Měl by snad mít v takovém případě nárok na to, aby mohl stavět bez podmínek? To by nebylo fér jak vůči obci, tak vůči těm, co plánovací smlouvy uzavřeli a na výstavbě infrastruktury se podíleli. Proto je možné, že soudy umožní tuto lhůtu prodlužovat nebo naleznou cestu, jak následně zrušit zastavitelnost dané plochy.